Komplikuji si život

15. května 2015 v 17:44 | Kemata |  Deník
Poslední dobou to slyším častěji, než bych chtěla. Komplikuji si život. Dělám hloupost. Jsem divná. Pravda, možná stále ještě málo - přeci jen, vždy to může být horší. Ale i tak mě to štve. Proč? Protože se najednou objevují lidé, kteří náhle mají zájem o můj život, i když ho předtím nikdy neměli. Byla jsem jim ukradená či se o mě alespoň nijak dopodrobna nezajímali. Ale najednou mají názor na všechno, co dělám, co cítím, i na cestu, kterou se chci v životě ubírat. A o čem vlastně mluvím? O tom, že měním střední školu.


Není to žádná drastická změna. Nebudu muset zpátky do prváku ani dělat nějaké úděsné vyrovnávací testy. Nebudu se stěhovat na druhý konec republiky. Nebudu se muset učit další cizí jazyk. Jen měním gymply. Přejdu z jednoho gymplu - toho, na kterém jsem aktuálně a mám ho tak osm minut od domu - a přejdu na ten, který je ve vedlejším městě, a do kterého to budu mít tak hodinu a něco.

Může to znít děsivě. Z mého pohodlného vstávání o půl sedmé, kdy jsem ve škole stejně mezi prvními a mám každé ráno děsivou půl hodinu nevyužitého času, se stane vstávání brzy po páté. Prakticky celý školní rok se budu budit do tmy, budu muset stíhat ranní bus, pak ranní vlak, v daném městě pak ranní tramvaj či bus, a až pak se konečně dostanu do školy, která ke všemu začíná už v půl osmé! (Přitom, když to tak vezmu, je to pro mě mnohem výhodnější, než kdyby to bylo v tradičních osm.)

Ale proč to? Proč se někdo, kdo šestý rokem chodí do jedné školy, rozhodně na poslední dva roky změnit školu? Proč dojíždět, když je to pořád jenom gympl, který je samozřejmě školou nepraktickou a neužitečnou? Proč riskovat nezapadnutí do třídního kolektivu, který se také formoval celých šest let, proč se dobrovolně vystavit pohledům alá co tam sakra dělám a kdo jsem.

Odpověď spočívá v mém přístupu k učení. Má mamka to jednoduše shrnula takto: na celý první stupeň jsem se těšila. Chodila jsem do školy ráda, nehledě na to, zda jsem ve třídě byla oblíbená či mi byl později o polední přestávce do tašky sypán sladký prášek, který pachatelům vysloužil nepěkné poznámky. Byla jsem ráda, měla jsem výbornou učitelku, vcelku fajn třídní kolektiv (pokud pominete jednoho psychopata a pár kluků, kteří mě prostě neměli rádi).
I na druhý stupeň, tedy nižší gympl, jsem chodila ráda. Sice to znamenalo nějakou větší snahu ve škole a občasné učení, objevily se první špatné známky. Ale i tak to bylo dobré. Proč? Měla jsem výtečnou třídní, brilantní matikářku, dobré učitele jazyků a vůbec většiny ostatních předmětů, pokud nepočítám fyziku a tělocvik.

Jenže na začátku té pravé střední, kvinty, se to změnilo. Učitelé, kterých bych si mohla vážit, ve většině případů zmizeli. Nahradili je tací, kteří buď spadají do neutrálního středu (v lepším případě) či mezi ty horší na naší škole. Mám někoho, kdo nerozumí danému předmětu, také někoho, kdo z daného předmětu propadl a teď ho jen diktuje z učebnice. Mám profesory, kteří mají tolik chyb, až si přijdu blbě s tím oslovením "pane profesore/paní profesorko", nehledě na tradice. Sice mám stále dobré známky, ne-li lepší, ale jsem otrávená. Mám pocit, že toho každým dnem umím méně a méně. Matematika, která mě vždy bavila a kterou bych chtěla jednoho dne studovat, pro mě aktuálně představuje téměř ty nejhorší hodiny. Vážně, matikářce se například povedlo mi znechutit téměř celou jednu oblast geometrie, i když je to něco, k čemu jsem vždy - hlavně kvůli domácí výuce od svého dědy - měla ten nejlepší vztah. Dobrá, možná je lepší, že jsem si o něco více zamilovala algebru, ale tohle někomu jen tak nezapomenete, vážně ne.
Na druhou stranu musím zmínit, že mám božskou fyzikářku, až jsem začala uvažovat i o studiu tohoto předmětu na VŠ - ale víte, jak to je - fyzika potřebuje matiku. Když nebudu umět matiku, můžu maximálně uklízet laborky.

Jsem si vědoma toho, že ze všeho nelze vinit profesory. Přeci jen, mohu být jako těch dalších pár technicky založených výjimek na našem ústavu, bez řečí se to učit doma, a pak dotyčné vyučující opravovat v hodinách.

Ale vážně - já do té školy chodím dobrovolně. Opakují mi to šestým rokem téměř každý den. Mám právo na změnu, na přechod, na cokoli. Vím, že to bude těžké a patrně si v některých věcech ani nepomůžu. Sice vyučující matematiky má v hodnocení učitelů velmi dobré hodnocení, ale kdo ví, že ano. Sice mám - na rozdíl od našeho gymnázia, kde technické obory otevírají s jistou nelibostí - zaručeno, že na celé dva roky! (u nás mám garanci jen na septimu a v oktávě můžu mrhat časem na humanitních věcech) budu mít seminář matika a fyzika. A víte co? Oni si tam dovolí otevřít fyzikální seminář i pro deset (12, pokud přejdu já a spolužák) studentů!

A tak si zkomplikuji život vstáváním, dojížděním, zapadáním, přizpůsobováním se... Ale víte co? Já vím, že mi to za to stojí. A že těžší varianta je mnohdy mnohem lepší než ta, kterou projdete i se zavázanýma očima.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ells | Web | 15. května 2015 v 18:50 | Reagovat

Blbý lidi budou mít vždycky blbý kecy, jen aby si připadali jako ti chytří a z tebe udělali tu blbou, naivní, co si neumí sama zorganizovat život. Ohledně škol mám poměrně vyhraněný názor, čtyřikrát jsem změnila základku kvůli kolektivu a ano, jak píšeš, dvakrát i kvůli učitelům. Pak jsem nastoupila na gympl, kde jsem odstudovala polovinu prváku a následně znovu opakuju prvák jinde. Tentokrát ne gympl, ale nakladatelská a knihkupecká činnost. Od loňského června se můžu hájit tím, že to bylo všechno ze zdravotních důvodů, to ale nemění nic na tom, že všichni ti chytráci měli blbý kecy, jestli mi to stojí za to. I můj táta. teď jsem spokojená jak želva a nikdy bych žádný z těch kroků ani náhodou neměnila. A co tím chci říct je, že si od nikoho nenechej diktovat život, podle tvého článku máš pro tuhle změnu důvod, protože kantoři jsou buď ti blbí, které musíš opravovat, nebo ti chytří, co opravují tebe. A obě určitě víme, který z těch dvou typů víc naučí. ;) Go ahead, fingers crossed! ;)

2 Kemata | E-mail | Web | 17. května 2015 v 16:56 | Reagovat

[1]: Díky moc za komentář! :) Tak i u mě je táta trochu proti, ale mamka je s tím v pohodě. (I když občas jsou to taky takové věci, že doufá, že nedělám chybu apod.) A děkuji moc. :)

3 Storycollector | 18. května 2015 v 16:58 | Reagovat

Pokud to chceš, tak jdi do toho. Já taky měla možnost pokračovat na střední, jít do blízkého gymnázia nebo na gympl cizojazyčný, kam bych musela dojíždět. Vybrala jsem si ten vzdálenější gympl, ale udělala jsem dobře. Jistě, taky jsem tam zažila i těžší chvíle, ale nikde to není stopro růžový a byla to moje volba.

4 Nik. | Web | 18. května 2015 v 17:59 | Reagovat

Pamatuji si, jak jsi mi před nějakou dobou okomentovala článek s tím, že také uvažuješ o přestupu a můj článek tě k němu povzbudil.
Chci říct jen to, že jsem na tebe pyšná! Pokud člověk není s čímkoliv spokojen a cokoliv ho trápí, je opravdu potřeba to řešit a ne to přecházet tím, že si nějak zvykneme a nějak se to srovná. Jo, někdy se to možná srovná, ale proč bychom tomu nemohli občas trochu pomoct? :)
Budu ti moc držet palce, aby sis na nové škole rychle zvykla a všichni si zvykli na tebe a moc ti přeju, aby se ti tam líbilo a byla jsi spokojená. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama