Květen 2015

Stres je zlo

20. května 2015 v 13:50 | Kemata |  Téma týdne
Každý rodina má v dnešní době už nějakou dědičnou nemoc. Od těch méně závažných až po ty, které vám ze života udělají peklo. A ta moje není výjimkou, zvlášť pokud bych měla mluvit o matčině straně, od které jsem pochytila skutečně zajímavé věci. Kromě zvládnutelných vad zraku (krátkozrakost, šeroslepost, v budoucnu šance na šedý i zelený zákal) jsem dostala i větší předpoklad na rakovinu. Nebo ne? Jak to s ní vlastně je?

Jak se (ne)čte Mein Kampf

18. května 2015 v 16:04 | Kemata |  Knihy
Pokud bych měla říct nějakou knihu, která je snad zakázaná, řekla bych Mein Kampf. Pravda je ale taková, že podle toho, co se mi podařilo dohledat, to ani tak úplně pravda není. Jednak se mi nepodařilo najít žádný oficiální seznam zakázaných knih a jednak je k němu velmi jednoduché se dostat. Jak? No, kromě toho, že jsem již slyšela o půjčování od profesorů dějepisu (z různých škol, jen se nejspíš musíte dobře učit), tak si tuhle knihu můžete i stáhnout z uloz.to. Sice jí chybí korektura a jedna kapitola je tam dvakrát, ale skutečně je to tak lehké. A navíc u takové knihy ani nebudete litovat, že ji takto "nelegálně" stáhnete.

Ale o čem to celé je? O čem je Mein Kampf, proč je kolem něj tolik povyku a jak třeba reagovalo mé okolí, když jsem ji řekla, co za knihu aktuálně čtu?

Komplikuji si život

15. května 2015 v 17:44 | Kemata |  Deník
Poslední dobou to slyším častěji, než bych chtěla. Komplikuji si život. Dělám hloupost. Jsem divná. Pravda, možná stále ještě málo - přeci jen, vždy to může být horší. Ale i tak mě to štve. Proč? Protože se najednou objevují lidé, kteří náhle mají zájem o můj život, i když ho předtím nikdy neměli. Byla jsem jim ukradená či se o mě alespoň nijak dopodrobna nezajímali. Ale najednou mají názor na všechno, co dělám, co cítím, i na cestu, kterou se chci v životě ubírat. A o čem vlastně mluvím? O tom, že měním střední školu.

Zaklínač [Andrzej Sapkowski]

12. května 2015 v 19:40 | Kemata |  Knihy
Svým způsobem mi můj knižní blog začal chybět, a tak jsem se rozhodla, že svým přečteným knížkám dám prostor i zde, na hřbitově. Možná trochu jiným způsobem a bez recenzí na téměř každou knihu, možná spíše určitou formou povídání či - právě v tomto případě - určité shrnutí mnou přečtených celých sériích.
Pravdou zůstává, že u Zaklínače použít "právě přečtených" je lehce zavánějící. Celou sérii jsem poprvé začala číst na konci června minulého roku, nicméně jsem podle všeho šla tou nesprávnou cestou - omylem přeskočila povídky a začala prvním románem, Krví elfů. Až v dubnu jsem se vrátila k Poslednímu přání a podruhé začala má trasa po neskutečném a zajímavém světě, které vzniklo z pera polského autora Andrzeje Sapkowského.

Praha, 8.5.

9. května 2015 v 17:29 | Kemata |  Deník
Včera bylo krásně. Státní svátek, teplo, sluníčko. Všude nějaká akce, všude lidé... A já poprvé potkala Yimu.
Nutno podotknout, že to bylo setkání plánované. Pokud se s někým znáte a mezi vašimi bydlišti se nalézá několik stovek kilometrů, sotva ho jen tak náhodou potkáte v Praze. A na státní svátek. A pak s ním prolezete několik pražských hřbitovů.

On a Ona

3. května 2015 v 12:06 | Kemata |  Téma týdne
Dívají se na mě. Mnohdy i s úsměvem. Někdy jim zmizí z očí i ten známý, nebezpečný výraz. Otočí se na mě s nadšením, až se vyděsím.
Jen na chvíli.
Aby se znovu mohli odvrátit. Myslet si své o té divné a nemožné dívce.