Duben měsíc drabble II.

26. dubna 2015 v 17:06 | Kemata |  Povídky
Poslední dobou se musím ke psaní kopat. Doslova. Ani na ta drabble moc náladu nemám, o blogu nemluvě. Jsem věčně unavená, nálada se střídá jako na kolotoči a já nevím, co s tím. Přijdu si rozpolcená, části mého mozku se dohadují a já netuším, co si počít. Ale už jsem se rozhodla, že si sem na blog budu dávat i knižní recenze a věci tomu podobné. Knižní blog mi poněkud chybí.
Nicméně pro dnešek - deset sto slovných mini povídek, psané v rámci akce Duben měsíc drabble.



Nesmí zemřít
Fandom: Historie
Téma: Neznámé hranice

Kdekdo by si mohl myslet, že co se týče jeho hranic, pokud se jednalo o starostlivost o jeho podřízené, žádné neexistují. Žádná starostlivost, žádné hranice.

Červenec roku 1941 by kdekoho mohl vyvést z omylu. Došlo tu na objevení těch neznámých hranic.

Ke sklonku měsíce odcházel z Hitlerovy kanceláře blonďatý muž. Jako vždy neutrální ve výrazu i v očích. Třebaže právě dostal - po tom sestřelení nad Sovětským svazem - zákaz jakýkoliv dalších bojových letů.

Hitler ho přeci chtěl mít v bezpečí. Kvůli Gestapu, konečnému řešení všech těch otázek...

Reinharda Heydricha bylo potřeba uklidit někam do bezpečí. Protože jeho by nikdo neměl sestřelit.

Poznámka: Heydrich skutečně sestřelen byl, 22.7.1941. V září téhož roku se pak stal zastupujícím říšským protektorem.


Neviděli, neznali
Fandom: Historie
Téma: Nevidím zlo, neslyším zlo, nemluvím zlo

Volili.
To jiní.
Mávali vlajkami, volali a zpívali.
Mlčeli.
Chodili v průvodech.
Zůstali doma.
Rozbíjeli vitríny obchodů.
Poctivě podporovali drobné obchodníky židovského původu.
Kreslili Davidovy hvězdy.
Neměli doma barvu.
Přehlíželi vysklené, prázdné byty. A krčili rameny nad těmi, co se jednoho dne vytratili.
Zajímali se. Ptali se. Litovali.
Nebránili si v tom, aby si vzali. Jen ohrnovali nos nad původem věci.
Nekradli, nebrali. Ani živé, ani mrtvé.
Posílali syny do armády. Hrdě, důstojně.
Litovali, plakali... Odešli z povinnosti a kvůli výhrůžce zastřelením.
Krčili rameny nad průvodem zubožených lidí táhnoucích se městem. Nevšímali si objektů v dálce.
Netušili o koncentračních táborech.


Ďáblovo udělátko
Fandom: Krutá realita
Téma: Udělátko

"Vezmi tohle... Tak je to správně. A teď zmáčkneš tohle."
"Tohle udělátko?"
"Jo, tohle."
Zmáčkl to. Rána. Kouř. Zmatení. Přátelské poplácání po zádech.
"To by šlo. Teď pojď k ostatním."

Během výcviku jich mnoho zemřelo. Někdo se pokusil utéci, ale marně. Někdo nemluvil celé dny, někdo se skrýval v houští. Udělátek bylo náhle víc a víc a on je poznával. Musel. Pojmenovat je, postavit. Jak zmáčknout, jak dobít, jak připravit.

Přežil. Pokud tomu tak chcete říkat. Když se bojíte každého zvuku, netušíte, co děláte, ani proč. Unikají vám důvody, příčiny, souvislosti a důsledky.
Když jste dítě a zabíjíte pro jiné.


Žádná zpráva
Fandom: Originální
Téma: Slaměný vdovec

"Kde máš ženu?" ptali se ho.
Krčil rameny. Nevěděl.
K čemu by mu to bylo - vědět, kde má ženu. Patrně někde v klidu vyšívala. Nebo byla u souseda. V posteli...
Kdesi v dálce zahřmělo. Na rozstřílenou zem se snesl déšť. Posel se drápal do zákopů, aby rozdal poštu.
Ale pro něj tu žádná nebyla.
"Je mrtvá?" ptali se ho.
Nevěděl. Možná ano, možná ne.
Kdo by mu to napsal?
A oni mu povídali, že je jako vdovec.
Třebaže mu nikdy nepřišlo žádné oznámení. Žádný dopis, žádná zpráva.
Ale když o několik měsíců později umíral v bahně, nijak na tom nezáleželo.


Eintopf
Fandom: Historie
Téma: Vůně vyprané kočky

Na eintopf se netěšil nikdo, třebaže to bylo oznámeno jako radostná novina. Kdekdo marně přemýšlel, jestli v posledním dopise nežádal o jehly, někdo bádal nad tím, jaká je pravděpodobnost, že ty nedoručené brambory, o nichž se manželka zmiňovala, stále budou k jídlu.

Když konečně našel ten den, nikdo si moc nestěžoval. Bylo jídlo. To bylo dobré. Sice nechutné a člověk si ze zubů tahal jehly a zubní pasta chutnala nevyslovitelně hnusně uvařená s tvrdým chlebem, ale bylo.
"Chutná to jako vypraná kočka," komentoval to někdo, když se mu podařilo vytáhnout ze zubů špendlík. "Smrdí a dokonce to kouše jako kočka."


Kdesi
Fandom: Originální
Téma: Tam ve tmě

Je noc. Hvězdy na nebi, kouř v dáli. Jemná mlha se valí po odhalené zemi, oblizuje stromy bez větví a pole bez úrody.
Lidé spí. Neklidně a vratce. Probudí se při každém větším zvuku zdejšího hlodavce, který si pod přikrývkou noci dovolí vyjít ze svého doupěte.
Je klid. Nikdo nekřičí, nikdo neumírá. Nikdo nesténá a nikdo se nebojí tolik jako za světla. Klid a mír. Tma je spojenec. To ví každý.
Je noc. Hlodavec uteče, vyděšen. Člověk neví, netuší. Jen spí.

Kdesi na obloze se rozzáří světlice. Země pod ostnatým drátem se zachvěje.
Ale nikdo netvrdil, že noc bude věčná.


Chybovat je lidské
Fandom: Originální
Téma: Zpět na start bez čtyř tisíc

Start byla linie. Tenká, ne zrovna zřetelná v tom světě nikoho, kde se majitelé bezcenného území měnili každým dnem.
Byla to linie, kterou každý nenáviděl. Začínala - a kam? Kde je cíl, kde je další políčko v této zvrácené a podivné hře, kde hrajete na triko jiných, ale přeci stále i na to své?
Ale pak se hodily kostky - ti, co seděli nahoře, si hodili a posouvali figurky, jak se jim hodilo a zachtělo.
Někdy to dopadlo dobře, když se na obzoru objevilo něco, co alespoň vzdáleně připomínalo cíl.
Ale někdy se mužstvo vrátilo zpět na start bez čtyř tisíc figurek.


Nedostatek potravy
Fandom: Originální
Téma: Mozky

Svět je nelítostné místo. Přesvědčily se toho mnohé vzácné druhy, z nichž některé vyhynuly ještě před tím, než to stihly ty tolik zbožňované pandy.
Drákula umřel někdy na začátku dvacátého století. Čarodějnice se musely naučit vařit ten nový perník, protože na ten klasický děti nechtěly chodit. Vodní panny zahubily ponorky a lhostejnost námořníků k jejich umění. Bludné kořeny přechytračily navigace v mobilech. Andělé měli více práce a doplatili na workoholismus. Čerti marně přemýšleli nad tím, co znamená globální oteplování, až je nakonec zabili ekoteroristé.
Ale naprosto nejhorší to měly prostě zombie. Zemřely po hrůzostrašném hladu - ale ty mozky prostě nebyly!


Ironie života
Fandom: Ze života
Téma: Totální anarchie

Dostat vařečkou byl v dětství nejhorší trest. Když si vás táta přehnul přes koleno a vy prostě dostali. Samozřejmě, když už k něčemu takovému došlo, museli jste provést něco šíleného, a tak mě to vcelku rychle vyléčilo z veškeré dětské zlobivosti.
O to horší to bylo později.
Z vlastní zkušenosti vím, že pokud o sobě zjistíte, že jste třeba bisexuální, dá se to.
Pokud o sobě zjistíte, že jste na přiměřeně starší, dá se to.
Když ale o sobě zjistíte, že byste tou vařečkou chtěli dostat zcela dobrovolně a bez zábran, je už něco špatně.
Prostě totální anarchie vašeho mozku.


Nevěřte veštkyním
Fandom: Originální
Téma: Zítřek jsem prožil včera

"Zemřeš opuštěn. Vše to začne ráno prvního dne čtvrtého měsíce, kdy proliješ slzy nad svou milovanou rudou, kdy krev zmodrá a západ slunce nespatříš. Smrt přijde tiše a neslyšně a unese tě ve spánku, zákeřně, a ty budeš spát osamocen..."

Když na konci března se jednoho dne ráno probudil a poplakal si nad náhlou ztrátou své červené užovky, nevěnoval tomu pozornost. Znejistěl, když viděl chlapce, který kreslil krev modrou. Znervózněl, když západ zakryly mraky. Ale nevěřil - přespávala u něj přítelkyně, nic se nestane...

Přítelkyně se z jeho bytu vykradla ještě před půlnocí.
Zemřel, jak říkala věštba.

Věštkyně měla jiný kalendář.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lany | Web | 30. dubna 2015 v 16:21 | Reagovat

Poradím ti jedno: nikdy nepíš článok, ked' sa k nemu musíš dokopávať. Ver mi, je lepšie, ked' ho napíšeš úplne spontánne a s chuťou, hoc by to trvalo dlhšie :))

2 Destiny | 3. května 2015 v 14:45 | Reagovat

Úžasne píšeš ! Niekedy určite napíš aj niečo dlhšie ako drabble, bude to určite zaujímavé.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama